Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ahojky lidičky,

jsem ráda, že jste zavítali na moje stránky. Mám velkou radost, tak doufám, že se při prohlížení nebudete nudit, a že se mým fotografiím nebudete smát, já se totiž nerada fotím, ale moje mamka Andy si nedá říct a blýská se fotoaparát o sto šest Tak abych řekla, jak to se mnou bylo. Jsem z pěti štěňátek a já jsem byla nejmenší skřítek, narodila jsem se jako poslední, protože se mi nechtělo od maminky z bříška. Na svět jsem koukla poprvé 1.12.2008, tak se mi nikdo nemůže divit, když byla taková zima. Moji sourozenci byli teda o dost větší a silnější a tak jsem byla taková smělá a bojácná, ostatně proto si mě moje nynější mamka brala. Přijela jsem s bráškou a ségrou na parkoviště a ty dva se hrnuli k té cizí paní, koukám koukám, sedím kňučím, třesu se jako ratlíček a ta paní jde ke mě, co mi asi chce? No, jejej, bere si mě do ruky a moji sourozenci odjíždí pryč. No, moc se mi to teda nelíbilo, když si tak vzpomenu, ale najednou..... Teplíčko, jupí, dala mě ta cizí paní do peřiny. Tak jsem si řekla, že to není zas tak špatný, asi se mám líp, než před tím, to jsem v posteli nespala. No nevadí, zdřímla jsem si a už mě zase někam tahala, ženská jedna. V takové zimě mě nesla za spoustou dalších lidí, prej jim říká kolegové z práce, ach jo, každej mě hladí a mluví na mě jako na mimino, ale já jsem přeci velká holka, budou mi dva měsíce Tak mě to zmohlo, že mi padají očíčka a už už zase usínám. Probudím se zase na jiném místě. Jsem ve zverimexu. Páni tady to voní, zkouším si různé oblečky, vodítka, vybírám si mističku. No já se budu mít, všechno si můžu vybrat sama, kéž by to tak bylo pořád.......Den uplynul jako voda a ta cizí paní, co jí teď už říkám mami, neboli paničko, se mnou lehá do postele a už můžem jít spát. Ale občas mi lezla na nervy. Mě se tak nechtělo v té zimě chodit, proto jsem dělala velké divadlo, fňukala jsem, kvičela jsem abych hrála na city, že ven nechci a ona nic, necita jedna...Ale jedno se jí  musí nechat, nakonec mě brala do ruky a já se nosila, ale stejně ta zima....Ale jedno velké díky, teď už umím chodit a nosit se nechci. Ale do mých 4 měsíců jsem chodit nechtěla.

Jednoho dne mě vzala k tomu lékaři, co si říká zvířecí doktor, dostala jsem pěknou injekci, uf, ale byla jsem statečná, to se musí nechat. A co se mi tam nepřihodilo?! Potkala jsem tam bráchu. Lidičky, ten byl ale velikej, to snad není ani možný, říkala jsem si. Já jsem přitom jedla jako o závod, protože jsem dostávala nejrůznější dobroty, ale on byl tak velkej, no hrůza. Asi jsem opravdu cvrček. No a to jsem vám ještě neprozradila, že nová mamka měla doma zvířátko, co mělo stejně jako já 2.80kg, jmenuje se Šušu  a je to králík, tomu jsem taky dávála pěkný kapky, hlavně, když jsem mu lezla do jeho klece a pak jsem ho tam nechtěla pouštět, to teď už se tam nevejdu. No, založili jsme tady fotoalbum, aby jste viděli, jak jsem rostla.
Jak šel čas, mamka mě brala do práce. Dělala v baru, kousek od zverimexu a hned vedle dělali jídlo pro lidi, takže všude vůně jedna báseň, to se mi tam líbilo. Nejlepší byli ale hosti, ti si se mnou hráli, dovolovali mi tahat šálu, svetry, mikiny, házeli mi hračky, některý mi je i kupovali, chodili se mnou ven na procházky, honili se se mnou..jo jo, to byl život, když jsem byla jěště malá holka, v autobuse a ve vlaku mě chtěli hladit a pak najednou jak jsem vyrostla na mě začali ty lidi prdět, pročpak asi? Prej se mě některý lidi bojí, říkala mamka, to nechápu, vždyť to jsem pořád já, přeci, jenom mám větší tělíčko. Tak mě mamka musela někdy nechat doma a mě tam bylo pěkné smutno. Ale já jsem hlavička chytrá a vím jak na ní. Spustila jsem vždycky ten svůj krásnej hlásek a tak jsem naříkala, až se vrátila. Nakonec mi mamka udělala radost a pořídila mi další společnost, co si se mnou hraje a je pořád se mnou. Jmenuje se Sisi a je to kočka, teda kotě, ale moc neroste, asi kotětem zůstane, ale to bude fajn, protože si se mnou bude pořád hrát a né jako Šušánek, kterej na mě už nemá nervy.

Teď jsem občas u kamaráda Pepíka nedaleko mámy, kterej má koně, tak si užívám. Mám ho moc ráda, jeho rodiče mi dávají párky a buřty, sice jsem trochu zhubla, ale to víte, když člověk od rána do večera lítá venku a musí se starat o koně a jiné zvířectvo, tak sem tam to kilíčko dolů jde. Jenže nic není ztraceno. Teď jsem byla na vánoce zase u mamky a ta mě pěkně vykrmuje, zase se válím v posteli, jedinej sport, který teď dělám je chůze po schodech, když potřebuju čůrat....No a ještě k těm vánocům, lidičky, já jsem měla první vánoce, to je páráda, to jsem ani nečekala, že dostanu dárky, pod ten stromeček, co mamka ozdobila. Měla jsem tam spoustu uší, granulek, mlsek a tak. To zas budu po vánocích muset hubnout Já mám uši moc ráda, tak kdyby jste mi chtěl někdo nějaký dát, tak šup sem s nim, ale prosím vás, jenom prasečí uschlý, já jiný nepapám...tak já vás nebudu už rušit, koukněte na mě jaká jsem fešanda na fotkách, já musím jít totiž čůrat

 

Fotoalbum

Charlinka a její první den

Datum: 7. 4. 2011
Fotografií: 5
Složek: 1

Charlinka má nový domov

Datum: 7. 4. 2011
Fotografií: 9
Složek: 1

Já a moje kočička Sisinka

Datum: 7. 4. 2011
Fotografií: 10
Složek: 1

Já jako sněžná žena

Datum: 7. 4. 2011
Fotografií: 4
Složek: 1

Já trhač

Datum: 7. 4. 2011
Fotografií: 3
Složek: 1

Modeling

Datum: 7. 4. 2011
Fotografií: 23
Složek: 1

Psí školka

Datum: 7. 4. 2011
Fotografií: 10
Složek: 1

Psí smečka

Datum: 7. 4. 2011
Fotografií: 13
Složek: 1

Růženka

Datum: 7. 4. 2011
Fotografií: 10
Složek: 1

S paničkou

Datum: 7. 4. 2011
Fotografií: 12
Složek: 1

Už rostu

Datum: 7. 4. 2011
Fotografií: 8
Složek: 1